MARATON KLUB SEITL OSTRAVA

Starobělské Lurdy.
Lurdy, památné mariánské poutní místo na úpatí Pyrenejí, je zapsané zlatým písmem do historie křesťanského světa. To je známo nejširší, nejen věřící veřejnosti. „Lurdami“ jsou pojmenována četná poutní místa v Evropě i za mořem. Starobělskými Lurdami je už devadesát let nazýváno místo s kapličkou Matky Boží, P.Marie, v malebném prostředí na okraji Bělského lesa Studna.
V roce 1999 tomu bylo sto let, kdy starobělská selka prodala Vítkovickým železárnám čtyři hektary role s kusem lesa pro vybudování zotavovny tzv. Rekonvalescentu, pro jejich zaměstnance. Už tehdy vlastnily Vítkovice nemocnici. Jednu z nejmodernějších v rakousko-uherské říši.
Místo bylo pro postavení zotavovny ideální. V komplexu lesa se ještě téhož roku začalo stavět. Začátkem září 1900 přišli do Rekonvalescentu první pacienti. Správa ozdravovny byla svěřena řádovým sestrám sv. Karla Boromejského. Nemocní se zotavovali v příjemném prostředí. Jedna ze světnic byla vybavena jako malá kaple s oltáříkem, u kterého se každou neděli sloužily bohoslužby.
Ozdravovnu však nevyužívali jen pracovníci z místních závodů, ale i mnozí odborníci železáren z Čech, Polska, Němci ze Štýrska, Tyrolska i odjinud.
Těsně před první světovou válkou v roce 1913 byl pacientem ozdravovny jistý mistr Jan Vycpálek, který jen o vlásek při nehodě v závodě nepřišel o život. Jak uvádějí záznamy, při procházce lesem přišel na myšlenku udělat v břehu lesa ozdravovny malou kapličku se soškou P. Marie Lurdské. Byl to hluboce věřící člověk. Se svou rodinou a některými pacienty stejně smýšlejícími sesbírali po lese kameny a podařilo se jim vystavět primitivní kapličku v místě se studánkou.
V roce 1914 sloužila ozdravovna jako lazaret a o rok později, po odchodu raněných vojáků a důstojníků, sloužila výhradně nemocným ošetřovatelkám Červeného kříže. Po první světové válce Vítkovické železárny okolí ozdravovny velmi zkrášlily. Zřídily přístupové chodníky a cesty. Údolí lesa u kapličky překlenuly nádherným dřevěným mostem.
V roce 1928 přišel jednou na návštěvu do starobělské ozdravovny ředitel vítkovické nemocnice MUDr. Presburger, kterého poprosila jedna z řádových sester, aby dal primitivní kapličku přebudovat. Ředitel její prosbě vyhověl a požádal ji, aby pořídila alespoň nějaký návrh a aby se začalo stavět. Kaplička byla postavena z vysokopecních kamenů (strusky) do dnešní podoby. Bylo to 1.května 1929, když ze starobělského kostela za doprovodu místní dechové kapely a obrovského poč‹tu věřících se poprvé putovalo ke kapličce v lese. Tam se konala první Májová pobožnost. Od té doby se konal takový průvod každým rokem. Do údolí v lese nechodili jen místní lidé, ale bylo to dostaveníčkem tisíce lidí z blízkého i vzdálenějšího okolí. Konání pouti bylo oznamováno ve všech ostravských kostelech.

V době nacistické okupace bylo konání všech procesí a všech náboženských úkonů vázáno na povolení německého ostravského Oberlandrátu. Ten průvod do starobělských Lurd zakázal. Po skončení druhé světové války se tato tradice obnovila, ne však na dlouho. I v posledních desetiletích totality bylo konání poutě ke kapličce v lese vázáno na povolení světských úřadů, pověřených církevními záležitostmi v Ostravě. Povolení bylo, ale ne na 1.máje. Ten byl vyhrazen manifestačním průvodům.
V srpnu 1950 byly starobělské Lurdy z neznámých příčin zdevastovány. O dva roky později, 4. Května se mělo opět konat procesí do starobělských Lurd. Průvod však nebyl povolen. Důvod – narušení bezpečnosti silničního provozu. Bohoslužby se však mohly konat. Přišlo několik tisíc poutníků z blízka i zdáli, přestože nebylo žádné propagace.
V roce 1953 vydaly úřady nařízení, jehož důsledkem byl odsun řádových sester starších 60 let ze všech nemocnic včetně ozdravovny vítkovické nemocnice. V roce 1954 zdemolovala skupina výrostků kapličku. Lidé ji však znovu opravili a opatřili drátěnou sítí. Podobná devastace kapličky byla provedena i v pozdějších letech, dokonce po roce 1989 i v poslední době.
V roce 1955 světský úřad pro věci církevní v Ostravě znovu povolil odpolední Májovou pobožnost se všemi církevními úkony. Vraťme se ale k roku 1953, kdy nebyla pouť ke kapličce povolena přesto lidé kapličku pod smrky navštěvovali stále více. A právě zde platí pravdivost slov někdejšího sovětského komisaře pro věci církevní G. Lunačarského: „Náboženství je jako hřebík, čím silněji uhodíš na hlavičku, tím hlouběji leze do dřeva!“
V osmašedesátém, po třinácti letech byla oslavována královna míru – královna máje. Slavnost se konala bez okázalého církevního procesí, zato účast převyšovala všechny dřívější. I úřady potvrzovaly účast více než dvou tisíc lidí. Již znovu třináct roků se ve starobělských Lurdech konají třikrát za rok slavnosti – Májové pobožnosti za velké účasti věřících dokonce i nevěřících, okouzlených malebným prostředím a krásnou přŢírodou. Lidé sem přicházejí na pobožnosti i o svátcích Bohorodičky. Přes rok se zde schází společenství mladých k meditacím o Bohu.
Tolik z historie starobělských Lurd. Tato vzpomínka dokazuje, že i po letech, která nepřála křesťanským ideám a snad i mnohdy dosud, je tu mnoho těch, kteří zůstali věrni odkazu předků a pokládají jej za nedílnou součást našeho kulturního života.
V roce 2001 Vítkovické železárny komplex budov ozdravovny či Rekonvalescentu prodaly do soukromých rukou.
U kapličky se však stále 3 x za rok pobožnosti konají.